Poradíme si za každé situace

Po ukončení druhé světové války byla naše země zbídačená a pobořená. Nastaly roky oprav a stavění, kdy se lidé vzpamatovávali z prožitých minulých let. Bohužel tato doba byla přerušena nástupem vlády jedné strany a jak šel čas, tolik popularizovaný blahobyt pro všechny, se měnil v praxi v nedostatek všeho.
oprava v domácnosti
Lidem tak nezbylo nic jiného, než se naučit si vše potřebné a vysněné, vyrobit svépomocí. Tak si řidiči, skladníci a kuchaři postavili domy, učitelé a ošetřovatelé dobytka si na dvorku před kuchyní opravovali auta. Ženy si půjčovaly střihy na šaty a tolik vzácné časopisy se „západním“ módním stylem v oblečení a v bydlení. Šicí stroj byl v každé domácnosti a uměla na něm šít jak kadeřnice, tak zdravotní sestra.
Všichni se ve svých dovednostech zlepšovali, z mužů se stali až na výjimky skvělí kutilové, co dokázali vyrobit do domácnosti vše, co bylo potřeba a opravit, co se pokazilo.
V obchodech sice něco málo věcí bylo, ale dnes je už téměř neuvěřitelné, že bez známostí a úplatků, se toho moc pořídit nedalo. V jednom velkém obchodním domě v naší metropoli byl třeba vystavený široký sortiment nábytku, ale když jste potřebovali sehnat manželskou postel a dvě skříně, zjistili jste, že zboží je jen pro účel výstavy. Problém ale bylo třeba i sehnat obyčejné umyvadlo, nebo obkladačky do koupelny. A tak vznikala velice propracovaná síť lidí, kteří si vzájemně pomáhali „přes své známé“, věci shánět, informovali se, kde a co bude k dostání a za kým přímo jít.
Postavit a zařídit dům byl úkol na několik let, sehnat řemeslníky v zemi, kde všichni byli zaměstnanci státních podniků, byl nadlidský úkol, a tak si se stavbou vypomáhali příbuzní, sousedé, známí z práce. Ženy stály u míchaček a vozily beton, chlapi lezli po střechách a dělali krovy. A všechny ty domy stojí a slouží dodnes.
domácí pletená móda
 Z nutnosti se naučit vše potřebné, se nakonec stal tak trochu národní sport, a i když dnes už domy většinou staví firmy a oblečení ani bytový textil už se doma nešije z nutnosti, stále v nás přetrvává ta potřeba si alespoň něco vyrobit vlastníma rukama a pocítit ten pocit uspokojení, když se to podaří.